Sentimentální procházka

Ze slunce zbylo jenom na červánek,

lekníny bledé pohoupával vánek;

jak velké slzy bledé lekníny

svítily v řasách tiché hladiny.

Samoten, sám se svými trampotami D

bloudil jsem kolem vody pod vrbami,

kde z mlhy mlhoucí proti mně vstal

bělavý přízrak, div jsem nezoufal,

[F#]

a jeho pláč se ztrácel v křiku čírek,

čeřících křídly vodu plnou pírek,

tam pod vrbami, kde jsem v onen den

jen se svým žalem bloudil samoten;

tma stáhla hustý závoj přes červánky,

zsinalou vodu dál vlnily vánky

a v nich se rozpíjely lekníny

ve vlhkých řasách tiché hladiny.

[F#]

Ze slunce zbylo jenom na červánek,

lekníny bledé pohoupával vánek;

jak velké slzy bledé lekníny

svítily v řasách tiché hladiny.

[F#]