Je třeba odpouštět nám

(valčík)

Je třeba odpouštět nám, hleďte, není zbytí.

Jenom tak budeme šťastny, a nevídáno,

jsou-li dnes hořké, trpké chvíle našeho žití,

R) obě si spolu zapláčeme – ano?

Ach kéž jen smísíme, my duše posestřené,

nejasnou touhu s něhou křehkých jarních stvolů

a od žen, od mužů tam, kde se zapomene

R) na to, co vyhání nás, uprchneme spolu

Buďme jak děvčátka, jež sotva něco vzruší,

ale jež nade vším jen žasnou, hlavy chýlí

a v cudném habří hledá mrou a v něžné duši

R) 3x [: netuší, že už jim tu všichni odpustili :]